Zimní ochrana zavlažovacích systémů
2019-10-19
Neodpojení zavlažovacího systému na zimu je velkým rizikem, které by s příchodem prvních mrazů mohlo znamenat katastrofu. Jakmile se rtuť teploměru začne pohybovat kolem 4 °C, je to znamení, že mrazy na sebe nenechají dlouho čekat.
Pokud voda v zavlažovacím systému zamrzne, obvykle poškodí nejcitlivější a nejnákladnější části zavlažovacího systému. Každý ví, že voda se při mrznutí rozpíná. Tlak, kterým led působí na okolí, je opravdu vysoký a ani pevná ocelová trubka nepředstavuje při zamrzání vody problém.Ještě větší škody způsobí zamrzlá voda v elektromagnetickém ventilu, čerpadle, zavlažovacích tryskách a dalších součástech systému.
Podzim je obdobím, kdy slunce ztrácí svou sílu a přibývá srážek, které nevysychají tak rychle jako v létě. Většina rostlin je připravena na zimu a zalévání již není potřeba tolik jako v horkém létě. Je tedy na čase zvážit, jak moc budeme venkovní zavlažovací systémy používat, zda se nám vyplatí riziko poškození mrazem, nebo zda těch pár rostlin, které potřebují zalévat, když už neprší, raději nezaléváme konví. Nejběžnější zahradní hadice na první pohled příliš nebolí. Použité materiály však způsobují, že hadice při nízkých teplotách ztrácí svou pružnost a následně může mrznoucí voda vytvořit v hadici mikrotrhliny, které výrazně zkracují její životnost. Prasklina v potrubí nebo vnějším kohoutku je proto důvodem k okamžité výměně. Dalším rizikem je, že pokud se část zavlažovacího systému porouchá, když není nikdo doma, může dojít k vyčerpání studny a zničení čerpadla. Dalším důvodem, proč zbytečně odkládat zazimování, jsou zatopené pozemky a sklepy.
Zazimování zahrnuje odpojení všech odnímatelných částí a jejich uložení v prostorách, kde teplota neklesá pod bod mrazu. Všechny ostatní pevné vnější součásti se pak důkladně vypustí pomocí vypouštěcích ventilů. Tvrzení, že vnější vodovodní kohoutek chráníme tím, že jej pečlivě izolujeme a obalíme velkou vrstvou vyřazené látky, je mýtus. Pokud není k dispozici zdroj tepla, vrstva starých hadrů velmi rychle zmrzne, a proto nemá smysl ji.
Nejprve odpojte všechny vnější kabely od zdroje vody. Pokud jsou připojeny k domovnímu rozvodu, obvykle stačí uzavřít přívod vody a otevřít vypouštěcí ventily. Pokud je zavlažování napojeno na vnější povrchová čerpadla, odpojte je, vypusťte vodu a vyčistěte je v oblastech, kde teplota neklesá pod bod mrazu. Ponorná čerpadla umístěná ve studnách a podzemních nádržích, kde nemůže dojít k zamrznutí, stačí odpojit od sítě. Současně však od nich odpojte všechna připojená zavlažovací zařízení.
Podzemní zavlažovací systémy, které nemají automatické vypouštěcí ventily, může být nutné vypustit pomocí kompresoru. Kompresor je připojen ke vstupu do systému a místo vody se do systému vstřikuje vzduch. Poté ručně otevřeme jednotlivé větve systému a pomocí stlačeného vzduchu z nich vytlačíme veškerou vodu. Pokud jsou v systému vypouštěcí ventily, postupujte podle pokynů výrobce. Ve většině případů stačí otevřít přívod do systému a nechat vodu protékat automatickými ventily gravitačně. Po vysušení je třeba se postarat o zavlažovací trysky, které jsou odolné proti mrazu.
Pokud k ovládání zavlažování používáte časovač s ventilem na vodním zdroji, odpojte jej ze zásuvky a uložte na vyhřívaném místě. Doporučujeme baterii během skladování vyjmout, aby nedošlo k jejímu vybití a poškození. Totéž platí pro dešťové a jiné senzory.
Odpojte ruční a nadzemní zavlažovací systémy, tj. hadice, volně stojící zavlažovače atd. Z vodního zdroje je vyjměte, důkladně osušte a na zimu uložte v teple.
Po odpojení zdroje vody nechte všechny ventily a kohoutky otevřené.
Zobrazit další položky z
Říjen 2019